Cítíš
Jaký to má smysl
když slepý
umírajícího vězně nespatří,
jaký to má smysl
když ztracený lesník
hvězdy z dlaně mu vymizely,
jaký to má smysl
když rozvedená žena
nezná teplo ledového slunce,
jaký to má smysl
když přítel tvého srdce
tvé ronící slzy nechytá.
Nevidí
nedrží
necítí
nechytá
ale ty,
ano ty,
vidíš umírajícího vězně
umírajícího na koruně stromu
jenž svým úsilím jsi zasadila,
držíš tu krásu hvězdné záře
jenž tvou duši hladí
do stavu omámení,
cítíš sluneční svit
ledově tajícího slunce,
chytáš padající rosu
nešťastné víli
jenž umírá na koruně stromu
kterou jsi svým vlastním úsilím zasadila.