Jméno
Jméno, co je to vlastně jméno. Je to pouhá směsice písmen z nichž se různí lidé nazývají. Pouhé číslo které se rozrůstá každý den. Tak jako plevel na zahradě plné růží. Je mnoho jmen na tomto světě, pouze jen jedno ukrývá příběh. Je to velice zvláštní jméno. Nese v sobě něco co si nepopsatelného. Vyzařuje pocit výjimečností. Jen ta jedna osoba zná to tak výjimečné jméno. Jen ta jedna osoba zná jeho záři kterou může kdykoli uhasit. Jen tvá mysl ví, ví to jméno. Tiše spí ve tvé mysli, proudem fantazie odplouvá znovu do větrné emuze života.
Kdysi žila velice vznešená osoba nosící jméno. Tato osoba žila bohatým životem. Ve svém pokoji jméno vlastnilo sbírku kuřích noh. Tyto nohy si jméno přivlastnilo od každého šťastného kohouta kterého vyhrál v zápase proti bouři to nebesce svobodné. Jeho zrcadlo z losího oka pozorovalo jmenin deník. Deník jenž na dřevěném, starém stolku mu leží už po tisíce let. Chcete deník otevřít? Na co čekáte, jste sami, zcela osamoceny. Co tam vidíte? Co čtete ve jmeniným deníku? Čtete jeho příběh nebo vidíte pouhé prázdné stránky z nichž dvacátý list krví jest potřen. Pověste, co čtete? Deník odložte. To co jste četli nechte volně se vznášet ve vaší fantazii, nechte příběh rozrůstat.
Lože v niž jméno usíná pouze jeden jediný den během celého týdne je ve stavu pořádném nepořádném. Polštář ručně šitý od postarší to dámy jest vycpán kůží dítěte plesnivého, který neznal barvy světa. Vedle deníku jenž znáte jeho obsah stojí hliníkový hrnek na němž je vyryto jmenino jméno. Pomalu se ani nedá přečíst, néééé, vy ho snad přečtete? Vnitřek hrnku je zcela stářím vysušené, pouze uprostřed jest hnědý to kruh. Zjevně stopa po rybím čaji který jméno tak moc rádo pilo. Pilo dokonce více než spalo. Když bylo jméno malé dítě se mu za to velice posmívali. Pokaždé kdy jméno vypilo čaj muselo bříze šeptat tajemství které ví jen ona jediná. Všechny děti do břízy kopaly a trhali listí. Jen proto, aby jmenino tajemství některému z nich tiše pošeptala. Jméno již svou břízu postrádá. Mluví k Bohům a prosí aby mu břízu přivedli zpět. Děti břízu upálili. Upálili pocitem zvědavostí, jenž byl ovládnut touhou jmeninu duši rozbít a ztratit do zapomnění.
Na opadající to omítce visí jest obraz poctivě malován. Je to obraz jedné ženy. Jméno tento obraz má velice rádo neboť z něj vyzařuje upřímnost. Žena na obraze vypadá jak anděl v nebi se modlící. V pravé ruce nabízí růži srdcově červenou. V levé dlani schovává slzu před sluncem zlodějským jenž svým horkem dusným slzy vypaří a do své kapsy vloží. Jméno nikoho do svého pokoje nepustí. Svůj pokoj si hlídá jak žebrák co jablko si poctivě ukořistil. Tak jako žebrák kořistí tak i jméno kořistí. Kořistí samo sebe. Kořistí svou duši, svou mysl a své tělo. Nekořistěte se, ale smějte se. Jste, a to je ta vznešenost té vznešené osoby.
Pověste, co jste četli v deníku? Pokud čtete příběh je o vás, kterým by jste rádi byli a něco cosi vám chybí k tomu váš skrytý sem uskutečnit. Pokud vidíte prázdné stránky, cítíte se sami, zcela osamoceny na pouti plné smějících se tváří. Dvacátá stránka potřená krví popisuje vaší nenávist k Bohům mračna.